JARO BERAN
* 3. 5. 1892 Liberec-Růžodol I, 7. 11. 1962 Liberec
Grafik, malíř, exlibrista, kurátor, pedagog
Kreslířská škola při Severočeském muzeu v Liberci
Narodil se řezbáři Františku Beranovi, který v roce 1889 nastoupil do libereckého závodu Eduarda Kabeláče a po několika letech se osamostatnil a zařídil si vlastní dílnu v tehdy ještě samostatném Růžodole I (Norská čp. 88–XI). Později se Beranovi přestěhovali do Dobrovského ulice (čp. 339–II). Zde se Jaro Beran vyučil v řezbářské dílně svého otce. Navštěvoval i kreslířské kurzy v libereckém muzeu. Na zkušenou se vydal do Drážďan a Lipska (1911–12), kde se stále zdokonaloval v kresbě, jejíž zvládnutí bylo samozřejmým předpokladem pro řezbářskou práci. Jeho křídové kresby na tónovaném papíře zachycující atmosféru trhů, uliček a různých libereckých zákoutí dokládají, že se propracoval dál než na řemeslnou úroveň. První světová válka ho zavedla na různá bojiště, kde nepřestal malovat a kreslit. Naštěstí zůstal naživu a po válce se začal soustřeďovat na grafickou tvorbu. V roce 1919 vznikl první cyklus osmi drobných dřevořezů na téma starý Liberec. Během dalších let v něm pokračoval a zároveň také začal zvětšovat formáty tisků. Po svatbě (1921) si zřídil vedle otcovy dílny malý ateliér, který však zároveň sloužil i rodině. V roce 1923 se mu narodil syn Alex, který se také stal malířem a grafikem. Jaro Beran si o něco později pro svou práci pronajal dvě místnosti v ulici U Věže. Skromný ale pravidelný příjem mu poskytovalo místo učitele kreslení na živnostenské pokračovací škole. Spolu s přítelem Josefem Nastoupilem byli jediní významní čeští umělci v převážně německém Liberci, kteří se také podíleli na organizaci českého kulturního života. Podnikali spolu také výlety za motivy do Jizerských hor nebo Českého ráje. V roce 1931 Jaro Beran navštívil Paříž a její okolí. Tehdy už měl mezinárodní renomé v oblasti tvorby ex libris, kterých vytvořil na čtyři stovky. Na výstavě v Los Angeles získal 1. cenu (1931). Druhou světovou válku přečkal v Nymburku, ale hned po ní se vrátil. Zapojil se do spolkového života (Výtvarní umělci severu) a v uvolněné Liebiegově vile začal budovat stálou galerii, kam byla přenesena obrazárna Severočeského muzea (zpřístupněna 4. 8. 1946). Ta se v roce 1953 osamostatnila pod jménem Krajská galerie výtvarného umění v Liberci (po ztrátě statutu krajského města v roce 1960 Oblastní galerie) a Beran se stal jejím prvním ředitelem.
