MILOSLAV JÁGR
* 8. 6. 1927, Semily-Podmoklice, † 23. 8. 1997, Praha
Ilustrátor, kreslíř, malíř, typograf, scénograf, návrhář hraček, grafik, kostýmní výtvarník, tvůrce animovaných filmů, režisér, pedagog
1942–1946 Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Železný Brod
1947–1952 Vysoká škola uměleckoprůmyslová, Praha (Josef Novák)
Narodil se jako jediný syn venkovského topiče a dělnice z textilní továrny. Dětství prožíval v dělnickém domku v Řekách, rád navštěvoval dědečka s babičkou v Bítouchově. V letech 1942–1944 studoval obor malíř skla na železnobrodské sklářské škole, ale pak byl totálně nasazen. Dokončil ji roku 1946. To už se rodina přestěhovala z Bořkova do Jablonce nad Nisou. Vystudoval pražskou UMPRUM a po absolutoriu zůstal na škole jako aspirant animovaného filmu (1952–1955). V letech 1955–1958 žil v Jablonci nad Nisou a živil se jako propagační grafik a propagační filmař. Pak se s vlastní rodinou a dcerkou přestěhoval do Prahy. Roku 1960 nastoupil na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze jako asistent profesora Adolfa Hoffmeistra a roku 1979 převzal vedení ateliéru animovaného filmu. Jako nestraník se habilitoval až v roce 1987 (docent) a profesuru získal roku 1990.
Do obecného povědomí vstoupil jako ilustrátor především dětské literatury. Svými kresbami doprovodil na 120 knih, více než 10 jich sám napsal (např. Osmý trpaslík pana Háby, Pan Tužka a slečna Pastelka, o psu Gumovi nemluvě). Jeho první ilustrace byly pro knížku Marie Kubátové Pohádky pro rozcáplíky (1959). Za ilustrace získal i několik ocenění, mj. v soutěži O nejkrásnější knihu roku (1978), festivalu dětské literatury v Nice (1980), Bienále ilustrací Bratislava (1981). Rozsah jeho práce je neobyčejně široký. Jako všestranný umělecký grafik byl tvůrcem plakátů, obalů gramofonových desek, leporel, omalovánek, pozvánek apod. Zabýval se i keramikou. Spolupracoval na více než deseti animovaných filmech, za Hloupou žábu získal ocenění v USA za nejlepší animovaný film roku (1972).
Inspiraci často hledal v rodném kraji, kam se také často vracel do domku rodičů v Jablonci nad Nisou. Mnoho lidí má podobu Krakonoše spojenou právě s jeho ilustracemi v knize Náš Krakonoš. Námětem mnoha kreseb byli severočeští skláři, které samozřejmě důvěrně znal.
Pro jeho ilustrace i další práce je typická hravost, humor a uvolněná fantazie, která mu dovoluje měnit měřítka postav podle jejich důležitosti.
Jeho přítel spisovatel František Nepil o něm napsal: Čas od času se narodí malíř, který má dar včarovat na papír náš kraj, naši zem. Člověk otevře knížku a z ní na nás zase dýchnou ty naše palouky a dvory, ty potoky k přeskočení i nepřeskočení, stráně a návsi a tátové a dědkové a strejdové a mámy a tetky a babky našeho života a nám je chvíli o pár let míň a nadlouho jsme o mnoho bohatší...
