Stanislav Sucharda
* 12. listopadu 1866, Nová Paka, † 5. května 1916, Praha
Sochař, medailér, pedagog
1885 Státní průmyslová škola Praha (Josef Mauder)
1885–1886 České vysoké učení technické, Praha (Jan Koula)
1986–1892 Uměleckoprůmyslová škola (J. V. Myslbek)
Přední představitel českého sochařství z přelomu 19. a 20. století. Vyšel ze staré řezbářské a sochařské rodiny Suchardů na Novopacku, jejímž zakladatelem byl Jan Sucharda (1770–1820). Stanislavův otec byl Janův vnuk Antonín Sucharda. Stanislav měl čtyři sourozence a všichni se podíleli na činnosti rodinné dílny. Bratři Bohuslav a Vojtěch jako sochaři, sestry Anna a Miroslava se staly malířkami. Po absolutoriu Uměleckoprůmyslové školy se Stanislav Sucharda stal Myslbekovým asistentem a pomocným učitelem modelování. Od roku 1899 se zde stal profesorem, od roku 1915 vedl na pražské Akademii výtvarných umění nově založenou medailérskou školu. Za první světové války byl na východní frontě raněn a po návratu do Čech předčasně zemřel (1916).
Od roku 1896 byl členem SVU Mánes (a několikrát i jeho předsedou), stal se členem České akademie věd a umění (1901) a byl redaktorem časopisu Volné směry.
Suchardova medailérská tvorba představuje jednu z reakcí na myslbekovskou sochařskou tradici. Postupně snižoval výšku reliéfu, gestickou formou a kombinací materiálů dosáhl přímo malířských efektů. Impresionistickou modelaci prolnul se symbolistními náměty a secesní stylizací. Spolupracoval s architekty, vytvářel monumentální díla. Nejznámějším a nejvýraznějším je pomník Františku Palackému v Praze (1898 vítězství v soutěži, dokončení 1912). Jinou realizací přímo v našem kraji je socha Uzdravujícího Krista ve výklenkové kapli u křížové cesty na vrch Tábor nad Lomnicí nad Popelkou. Reliéf Vrba patří k nejčastěji reprodukovaným dílům bezpochyby proto, že byl rozmnožen jako dárek pro členy Umělecké besedy pro rok 1899.
V roce 1896 byl dokončen neorenesanční Suchardův dům v Nové Pace s přilehlou dílnou, v němž nyní sídlí muzeum. Téhož roku se Stanislav Sucharda usadil s rodinou v nové vile v Praze-Bubenči, kde měl i ateliér, který však pro práci na Palackého pomníku nestačil, takže od roku 1907 bydlel nedaleko v prostornější vile.
