Vlastimil Rada
* 5. duben 1895 České Budějovice, † 22. prosinec 1962, Praha
Malíř, kreslíř, grafik, ilustrátor, pedagog
1908–1912 soukromá škola Václava Jansy
1912–1920 Akademie výtvarných umění v Praze (Josef Loukotka, Jan Preisler, Max Švabinský, Jan Štursa)
Od roku 1913 se přátelil s Václavem Rabasem, vůdčí osobností Umělecké besedy, a roku 1915 se i on stal jejím členem. Několikrát se stal předsedou výtvarného odboru. Od roku 1920 vystavoval pravidelně na členských výstavách výtvarného odboru Umělecké besedy a více než třiceti výstavách samostatných. Vystavoval na mnoha zahraničních akcích a také na několika bienále v Benátkách. Kromě malby, ilustrací a kreseb pro noviny a časopisy publikoval články a úvahy a společně s Jaroslavem Žákem napsal čtyři humoristické knihy: Příběhy pana Posledy, Vzpoura na lodi primátor Ditrich, Dobrodružství šesti trampů a Z tajností žižkovského podsvětí. Aktivně se zúčastnil spolkového života jako člen Umělecké besedy, na jejích pravidelných večerech vystupoval ve vlastních humoristických a hudebních skečích. V mládí nadšeně sportoval, na studiích se věnoval lehké atletice, hrál fotbal, lyžoval a do konce života hrál tenis. Byl velkým obdivovatelem a znalcem hudby, častým návštěvníkem koncertů se svým přítelem Josefem Sudkem a také sám hrál na klavír. Roku 1946 byl jmenován profesorem Akademie výtvarných umění v Praze.
Železný Brod je spjat s rodinou Radových jako rodiště „zakladatele“ výtvarné dynastie Radů – profesora kreslení Petra Rady (1857–1915), který se sem o prázdninách každý rok vracel a maloval pohledy na město, portréty i návrhy pro ochotníky. Lásku k rodnému kraji předal jedinému synovi Vlastimilu Radovi. Také Vlastimilův syn Pravoslav Rada (1923–2011) zdědil výtvarné nadání, ale svůj zájem nevěnoval malbě ale keramice. Jeho žena Jindřiška Radová (1925) pracuje s porcelánem stejně jako její dcera Šárka Radová (1949). Se Železnobrodskem jsou tak spojeny už čtyři generace Radů.
V Rozpravách Aventina (roč. IX, č. 13) odpovídá Vlastimil Rada na otázku, od kdy maluje Železný Brod, následovně: Odjakživa. Byl první po ruce, jako kluk jsem maloval brodské stráně, zahrady, jabloně, zkrátka zákoutí nebo motivy, na nichž jsem zkoušel, co jsem viděl u Moneta a Slavíčka. Ale to pořád nebyl Brod a nebyly to moje obrazy, byly to jen obrazy podobné Monetovi a Slavíčkovi. Pamatuji se přesně na chvíli, kdy jsem pro sebe objevil Brod. Bylo to roku 1914, přijel jsem z Prahy na pohřeb dědečkovi. Do té doby jsem znal Brod jen v létě. A to bylo v dubnu, bylo větrno, chvílemi padaly kroupy a sníh, krajina byla ještě zimní, ale na stráních už ležely pruhy nové trávy. Bylo to brodské předjaří, připadalo mi, že vidím poprvé okolí Železného Brodu, vlastně jsem je poprvé viděl tak, jak jsem je potom maloval.
Převzato z letáku Galerie Vlastimila Rady v Železném Brodu.
