Miloš Šejn
* 10. srpen 1947 Jablonec nad Nisou
Fotograf, kreslíř, performer, autor landartových instalací, obrazových básní a autorských knih, historik umění, výtvarný teoretik, kurátor, konceptuální umělec, pedagog, typograf
1962–1966 Střední uměleckoprůmyslová škola v Turnově (Odborná škola šperkařská)
1970–1975 Univerzita Karlova, Praha, Filozofická fakulta, dějiny umění a estetika (Petr Wittlich)
1973–1979 Univerzita Karlova, Praha, Pedagogická fakulta, výtvarná výchova (Zdeněk Sýkora)
Působil v Praze, žije v Jičíně. V roce 1976 získal doktorát filozofie, v letech 1990–2011 stál v čele nově zřízeného ateliéru intermediálních studií na Akademii výtvarných umění v Praze, od roku 1991 jako profesor. Působil i jako hostující pedagog na Akademiích v Aix-en-Provence, Carraře, Haagu, Ljubljani, Stuttgartu a Vídni.
Šejnova tvorba je spojena především s přírodou a krajinou, a to v nejširším slova smyslu – od zaujetí badatele a sběratele přírodnin přes její uměleckou interpretaci až po přímé fyzické spojení performera s určitým místem a v neposlední řadě i práci s digitálním vizuálním i zvukovým záznamem. Už jako mladík se snažil proniknout do tajemství přírody a během putování krajem fotografoval, kreslil, sbíral kameny a popisoval svá pozorování. Fotografie se stala nedílnou součástí jeho tvorby už od začátku a svůj význam si uchovala dodnes. Přes období malování klasických olejových obrazů, což bylo spojeno s výtvarným studiem, se od počátku osmdesátých let začal věnovat frotážím vytvářeným ve volné přírodě. Otisky skály nebo části potoka na rozměrných papírech jsou kombinovány se záznamy kreslenými pigmenty nalezenými přímo na daném místě. Jsou to spontánní akce, v nichž hrají důležitou roli tělesné pocity a nakonec i tělo samotné. Jinou důležitou složkou Šejnových děl je procesuálnost a pohyb. Se skicářem v rukou kráčí sněhem hustým březovým lesem a za chůze zaznamenává uhlem své bezprostřední pocity, které ještě domalovává šťávou vymačkanou z dřevokazných hub. Listy papíru jsou po těchto akcích pomačkané, což ještě zvyšuje pocit bezprostřednosti.
„Velký důraz klade na tělo a jeho fyzické nasazení v akcích a kresebných gestech. Leitmotivem jeho tvorby je určité místo a možnosti jeho aktualizace, dále písemný a vizuální záznam pohybu, putování, hmatatelné a viditelné stopy fyzického kontaktu (otisky, frotáž, vtírání pigmentu), záznamy působení světla (sluneční paprsky, oheň). Téměř čtyři desetiletí soustřeďuje rozsáhlé sbírky nálezů z oblasti neživé i živé přírody, fotografií, kresebných, textových a statistických záznamů. Sbírky a fragmenty předmětů použitých v jiných akcích podle vlastních měřítek třídí a interpretuje.“ (Štěpánka Bieleszová, 2008)
Se zájmem o přímý tělesný prožitek je spojena činnost mezinárodního sdružení Bohemiae Rosa (www.bohemiaerosa.org), zabývajícího se výzkumem vztahů lidského těla a historické krajiny, které založil v roce 1995. V poslední době používá jako podklad bílé plátno a své krajinné akce a záznamy dokumentuje videem i se zachycením zvuku. Ostatně práce se zvukem, slovy a jejich významy je další důležitou složkou jeho tvorby.
Místa Šejnových akcí a motivů (dá-li se to tak vůbec nazvat) jsou roztroušena téměř po celé Evropě a některá se nacházejí i v zámoří. Monumentální landartovou realizací je Sluneční hora v areálu Domu přírody v Horce nad Moravou u Litovle. Velké množství děl pochází z Krkonoš. Ikonické místo, k němuž se autor opakovaně vrací, je okolí Javořího potoka pramenícího pod vrcholem Černé hory. Dále je to samozřejmě Jičínsko (např. Zebín), ale může to být i autorova jičínská zahrada, jak je tomu u realizace v Severočeské sbírce.
