Zdeněk Sýkora
* 3. 2. 1920 Louny, † 12. 7. 2011 Louny
Malíř, grafik, sochař, fotograf, pedagog, básník
1938–1939 Vysoká škola báňská, Příbram
1945–1946 Vysoká škola architektury a pozemního stavitelství ČVUT
1946–1947 Univerzita Karlova, Praha, Pedagogická fakulta (Martin Salcman, Karel Lidický, Cyril Bouda)
Po absolvování lounské reálky nastoupil na Vysokou školu báňskou v Příbrami, ale po uzavření vysokých škol pracoval na dráze. Po válce studoval výtvarnou výchovu, deskriptivní geometrii a modelování na ČVUT, odkud byl obor přesunut na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1947 zde působil jako asistent a v letech 1966–1980 jako docent.
Od dětství fotografoval a v malbě experimentoval se surrealismem a kubismem. Od konce čtyřicátých let se začíná intenzivně zabývat krajinomalbou. V plenéru v okolí Loun tvoří často s bývalým spolužákem a přítelem Vladislavem Mirvaldem. Během desetiletí prošel vývojem od realismu přes impresionismus a fauvismus až k tvarově a barevně redukovaným téměř abstraktním obrazům konce padesátých let.
Generalizací přírodních forem dospěl během krátké doby k abstraktnímu výrazu. Od počátku šedesátých let maloval kompozice založené na vztazích základních geometrických tvarů, které se poté staly základem elementů, jež začal organizovat do rastru. Tento postup byl výsledkem jeho snahy o objektivizaci a redukci výrazových prostředků. V roce 1963 tak vznikla první z řady struktur – Šedá struktura. Ve stejném roce se stal jedním ze zakladatelů výtvarné skupiny Křižovatka. Pro organizování geometrických elementů ve svých strukturách používal kombinatorický princip a v polovině šedesátých let zapojil do své práce počítač (ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem). Tím se zařadil mezi světové průkopníky této metody. Účastí na několika důležitých mezinárodních výstavách umění geometrického zaměření (mj. Dokumenta 4 v Kasselu, 1968) získal významné postavení na mezinárodní výtvarné scéně a jeho díla se dostala do předních evropských a amerických sbírek.
Začátkem sedmdesátých let se elementem jeho nových obrazů stala linie. Tentokrát se ale nejednalo o přísný řád, jak tomu bylo u struktur – při tvorbě liniových obrazů využil náhodnost. Tvary, délky, tloušťky, barvy a křížení linií jsou určovány náhodnými čísly generovanými počítačem. Souběžně s touto hlavní aktivitou rozvíjel možnosti malby započaté koncem padesátých let – nadále maloval barevně a tvarově redukované krajiny a od druhé poloviny osmdesátých let cyklus Skvrny. Roku 1980 odešel do důchodu a věnoval se pouze malířské tvorbě. V roce 1983 se oženil, jeho žena Lenka se později stala jeho spolupracovnicí. Roku 1991 se stal čestným občanem města Loun, v roce 2003 mu byl francouzským ministrem kultury udělen titul rytíře Řádu umění a literatury a v roce 2005 obdržel prestižní rakouskou cenu Herberta Boeckla.
Velkou retrospektivu Zdeňku Sýkorovi připravilo Josef Albers Museum v Bottropu, Dům umění v Brně, Wilhelm-Hack-Museum v Ludwigshafenu, Galerie hlavního města Prahy a Museum der Moderne v Salcburku. V zahraničí patří mezi nejvyhledávanější současné české umělce. Několik významných pozdních prací zakoupilo Museum Moderner Kunst – Stiftung Ludwig ve Vídni, Neues Museum v Norimberku, Musée d'Art Moderne v Saint-Etienne a Centre Pompidou v Paříži.
Podle http://www.gaml.cz/?s=vystavy&id_vystava=2 (mírně upraveno)
