JOSEF HÝSEK
* 31. 10. 1922 Držkov, † 2. 5. 2000 Liberec
malíř, grafik, restaurátor
1945–1950 Akademie výtvarných umění Praha (O. Nejedlý)
Josef Hýsek byl typický odchovanec krajinářského ateliéru Otakara Nejedlého s vroucným vztahem k rodnému kraji. Za války byl totálně nasazen v solných dolech u Halle, poté v automobilce v Plotištích. Studium na Akademii završil čestným rokem. Od roku 1950 žil ve Vratislavicích nad Nisou, později v Liberci. V začátcích své tvorby formálně vycházel z impresionistického vidění krajiny, které bylo typické pro Antonína Slavíčka či raného Antonína Hudečka. V roce 1959 se stal zakládajícím členem liberecké Skupiny 7. Toto tvůrčí uskupení neobvykle sdružovalo umělce různých oborů – malířství, grafiky, sochařství, textilního a sklářského výtvarnictví. Základní snahou skupiny bylo hledat nové tvůrčí postupy, vyhnout se strnulosti akademického řemesla nebo ilustračně věrnému dokumentu, a samozřejmě výsledky tohoto úsilí společně prezentovat na výstavách. V díle Josefa Hýska se to projevilo znázorňováním průmyslové krajiny s mosty, kamenolomy, sklárnami a továrními budovami v kubistickém tvarosloví a tlumené barevnosti způsobem volně připomínajícím tvorbu Bohumila Kubišty kolem roku 1911. Nicméně Hýskovo kubizující vidění mohlo vzejít i z kulturního dědictví krajiny, z níž pocházel. Ještě dnes žijí pamětníci, kteří vyprávějí o provozovnách vyrábějících skleněné ověsy s krystalickými tvary pro luxusní křišťálové lustry. Když se přes ně člověk podíval, mohl vidět okolní svět podobným způsobem jako na Hýskových obrazech s geometricky pravidelným řazením ploch, s lomeně béžovou barvou, šedou či modrou, ve škále mnohdy až monochromní. Zejména v šedesátých letech se umělec zabýval návrhy do liberecké architektury, v roce 1963 navrhl pro zoologickou zahradu výzdobu pavilonu paviánů, o rok později se podílel na vzniku keramické mozaiky v samoobsluze Dunaj a v roce 1980 na sgrafitu Kolosea. Na realizacích nejčastěji spolupracoval se svými generačními druhy, Václavem Pokorným a Alexem Beranem, s nímž také sdílel v letech 1967–2000 ateliér. V roce 1967 všichni tři spolu s Vladimírem Komárkem absolvovali studijní cestu do Bretaně. Josef Hýsek v prvních dnech sovětské okupace roku 1968 podepsal prohlášení Výzva spoluobčanům, což pro něho i další signatáře, mezi nimiž byla mj. tehdejší ředitelka liberecké galerie a velká řada významných libereckých umělců i architektů, znamenalo prožít další část života v ústraní. Josef Hýsek se z existenčních důvodů začal věnovat restaurování a tvorbě grafických listů pro diplomy, pro své potěšení maloval zátiší a ke krajinomalbě se oficiálně vrátil až účastí na Mezinárodním malířském setkání Severní Čechy’82 ve Starém Týně na Litoměřicku. Po roce 1989 byly jeho obrazy vystaveny například na výstavě Regionální krajinomalba II Jizerské hory, Jablonecko v Galerii MY v Jablonci nad Nisou v roce 1997 nebo na výstavě Ozvěny kubismu v Českém muzeu výtvarného umění v Praze v roce 2000.
Zuzana Štěpanovičová
