Ondřej Kopal
* 9. srpna 1974 Liberec
Malíř, kreslíř, sochař
1996–2002 Akademie výtvarných umění v Praze (Jiří David, Jan Skrepl)
Až do svých vysokoškolských studií žil v Liberci. Jeho příbuzní byli sklářskými podnikateli a také on pracoval krátce před odchodem na Akademii v brusírně v Železném Brodě. Od té doby žije a tvoří v Praze. Ondřej Kopal je mimořádná umělecká osobnost, která se zformovala a základ svého výrazu a rukopisu našla už v prvních ročnících studia na Akademii. Od začátku je pro něj typická výrazná barevnost, plošnost, využití písma, kombinace různých materiálů, kontrast měkkých a tvrdých linií a práce v cyklech. Mezi jeho inspirační zdroje patří kromě jiného street-art a komiks. Často využívá možnosti sprejování a do malby zapojuje texty, mnohdy ve zcela originálních úpravách písma. S grafitti ho spojuje i plošnost. Jako by své kompozice prováděl na zdi. Pokud se v nich objevuje prostor, je tvořen překrýváním a někdy i naznačeným pozadím, před kterým se odehrává „hlavní děj“. Perspektivu používá jen výjimečně a to ještě nejčastěji v detailech. To vše navzdory tomu, že jeden z jeho nejrozsáhlejších cyklů nese název Space, tedy vesmír. Zářivá barevnost připomíná svou neodbytností a někdy až agresivností svět reklamy. Lomené tóny jsou vzácností. Typický je kontrast uvolněných až gestických linií s ostře ohraničenými jakoby vystřiženými mnohoúhelníkovými plochami. Také zpracování malířské hmoty je rozloženo v celém možném spektru od hladkých inertních ploch až po dynamickou pastózní malbu. Ke klasickému akrylu se přidává sprej, šablony, tuš a další malířské prostředky. Plochu plátna doplňují vlepené papíry a asambláže. Taková pestrost se hned tak nevidí. Je však používaná s rozmyslem a jasným cílem. Rozhodně to není uřvaná směsice všeho možného bez ladu a skladu za účelem zaujmout za každou cenu. Tomuto nebezpečí se autor velkým obloukem vyhnul. Lehkost a bezprostřednost jeho malby sice působí, jako by dílo bylo nahozeno během okamžiku výbuchu fantazie, kdy malíř vychrlil na plátno své emoce, ale za vším je ve skutečnosti velmi promyšlená kompozice. V podstatě jde přes všechnu expresivnost o klasickou výstavbu obrazu. Autor není žádným bouřlivákem, jak by se z jeho díla dalo usuzovat, spíš naopak. Také své náměty hledá dlouho.
Ondřej Kopal navštívil mnohé exotické země jako Egypt, Venezuelu, Indii, Nový Zéland, vícekrát Austrálii a mnohé další. Při těchto dlouhodobějších pobytech také průběžně maloval. Výsledkem bylo nejen mnoho kreseb a menších obrazů, ale také Cestovní deník (2007–2008), 11 metrů dlouhé plátno, na které den po dni malířsky zachycoval své zážitky z cesty po Austrálii a Novém Zélandu. Díky této zkušenosti vstřebal nejrůznější podněty a námětově se vyprofiloval jako světoobčan v globalizovaném multikulturním prostředí. Inspirace ze zcela odlišných zemí však spojuje jednotný malířský názor. Je to patrné už v rané tvorbě. V roce 2003 vytvořil cyklus ještě téměř klasicky namalovaných obrazů vodopádů, kromě jiného i z Jizerských hor. Nebýt jejich názvů s označením zemí čtyř kontinentů, asi by nás námětová rozprostřenost této série po celém světě ani nenapadla. O čtyři roky později se situace opakovala v cyklu obrazů s názvy různých zemí (Omán, Mexiko, Čína, Portugalsko ad.). Jsou charakterizovány různými detaily typickými pro dané území i celkovým vyzněním, ale i zde spojuje různé podněty spontánní a jednotný malířský přednes.
Jak již bylo řečeno, Kopalovo dílo čerpá mj. z grafitti, street-artu a v neposlední řadě i všudypřítomné počítačové estetiky – tedy z oblastí majících kořeny mimo klasické výtvarné umění. Cítíme tu i vlivy pop-artu, o němž lze ostatně říci to samé. Snad proto jsou jeho obrazy tak svěží a moderní. Přestože autor prošel akademickým školením a vlastně ani neopustil realitu, povznesl se nad stagnující malířství, které už delší dobu nepřichází s novými formami a obměňuje se spíš volbou námětů při tradičním zpracování.
