František Pavlů

* 12 září 1932 Dolní Město u Světlé nad Sázavou, † 27. srpna 2008 Liberec
Sochař, medailér, kreslíř, grafik
1950–1952 Vyšší škola uměleckého průmyslu v Jablonci nad Nisou
1952–1958 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (Bedřich Stefan, Jan Nušl)

Františkovi Pavlů se dostalo vynikajícího sochařského vzdělání v ateliéru prof. Bedřicha Stefana, kde rozvíjel svůj přirozený talent pro práci v drobné plastice. V 60. letech představovaly jeho lité medaile s abstrahovanými náměty a maximálním zjednodušením tvarů závan novosti a osobního přístupu. Jednalo se o portréty významných osobností české kulturní scény nebo příležitostné práce odkazující k důležitým výročím. Rovněž mu bylo po celou dobu jeho tvůrčí medailérské a sochařské praxe inspirací ženské tělo. Stal se členem skupiny Medaile 66, pravidelně se zúčastňoval mezinárodních výstav medailí (FIDEM). Období experimentů po skončení studia představovalo také přechodné sblížení se strukturální abstrakcí. V 60. letech začal vytvářet  prostorové objekty a obrazy – reliéfy ze dřeva, provazů nebo dával nový život starým opotřebovaným věcem denní potřeby. V kombinaci se snahou po zjednodušování tvarů dozrál do polohy, která ho předurčovala k dalšímu rozvíjení výtvarných principů geometrické abstrakce. Nejprve přiznával použitý materiál, později začal plastiky a reliéfy natírat bílou barvou. Postupně se přiklonil k vyhraněnější poloze, přestal pracovat s odkazy na struktury přírodních materiálů a vydal se cestou strohých linií konstruktivismu. Roku 1967 byl přijat do Klubu konkretistů. Jakou váhu a význam měla díla Františka Pavlů pro jeho souputníky, dosvědčuje i pozvání na přelomovou výstavu Nová citlivost roku 1968, v jejímž rámci představili svoji tvorbu racionálně zaměření autoři adorující technický pokrok, jako byli například Hugo Demartini, Václav Boštík, Stanislav Kolíbal. Karel Malich nebo Zdeněk Sýkora.

Pavlů pokračoval v započaté cestě ještě dlouho po oficiálním zániku Klubu konkretistů a konkretistické dozvuky se v jeho dílech objevují až do 80. let. Z rodinných důvodů byl nucen opustit inspirativní pražské kulturní prostředí a přesídlit do Liberce, kde prožil i první poválečná léta. Zde se zapojil do příprav výstavy Socha a město v roce 1969 (plastika Křídla), ale po nedobré zkušenosti s pronásledováním jejích organizátorů normalizátory se uzavřel do sebe a vystavovat začal znovu až na počátku 80. let. Tehdy se navrátil k přírodním a figurálním motivům podaným v co nejvíce zjednodušených měkkých formách. Od 90. let se František Pavlů věnoval obrazovým muchlážím výrazné barevnosti, frotážím a pracím na papíře, které ho ostatně provázely po celý život. Tím se kruh jeho tvorby uzavřel. Po nejoceňovanějším geometrickém období se autor vrátil na začátek své cesty k imaginativním strukturálním kresbám a obrazům.

Podle textu Markéty Kroupové z katalogu F. Pavlů (2005)

František Pavlů: Brána
František Pavlů: Brána