Václav Žatečka
* 7. července 1941 Pavlice, † 30. ledna 2018 Turnov
Malíř, šperkař, pedagog
1959–1965 Akademie výtvarných umění (Vladimír Sychra, Vojtěch Tittelbach, Vlastimil Rada, František Jiroudek)
Václav Žatečka se po válce přestěhoval s rodiči do nedalekého Znojma, ale svůj život soukromý i profesní spojil s Turnovem. Krátce po absolutoriu akademie se zde v roce 1969 natrvalo usadil. Působil v té době jako učitel výtvarné výchovy v lidových školách v Turnově a Lomnici nad Popelkou, o své zkušenosti a znalosti se ochotně dělil také mimo školu jako odborný vedoucí kroužku turnovských amatérských malířů.
Od roku 1973 byl pedagogem na turnovské šperkařské SUPŠ, kde se sochařkou Alenou Zetovou do začátku 80. let výtvarně vedli všechna tehdejší oddělení. Podílel se také na kopii žezla a říšského jablka z českých korunovačních klenotů a později též klenotů Pražského jezulátka pro španělskou Sevillu (1992). V letech 1990–2001 pak turnovskou školu řídil. Přitom samostatně tvořil a vystavoval, třeba v Turnově, Praze, Ostravě, Liberci, Semilech, Znojmě...
Přestože na akademii studoval postupně u více profesorů, nejvíce mu dal sdílný Vladimír Sychra a Vojtěch Tittelbach, díky nimž se naučil pracovat s figurou. Žatečka tam také získal dobrý přehled o moderní evropské malbě. Stal se součástí českého proudu nové figurace a technikou antropometrií, otisků vlastního těla na plátně, vytvořil působivý triptych Panika (1970–2000). Rád si ale vyzkoušel i další styly jako třeba op-art nebo art-brut – měl rád tvorbu Jeana Dubufeta – nebo naopak staromistrovskou lazurní malbu. Některým z nich, konkrétně superrealismu zůstal delší dobu věrný, s postupem času se ale od těchto vlivů cíleně oprošťoval.
Žatečkovo malířské dílo je překvapivě stylově, žánrově, ale i kvalitativně rozmanité – najdeme v něm portrét, figuru, abstrakci, zátiší i krajinu. Jeho příspěvkem české moderní malbě jsou zvláště expresivní figurální plátna z konce 60. a ze 70. let, jako třeba Masky, Kostelníci, Dáša a Stáňa, jež – kořeněná směsí melancholie a sarkasmu – nejen upozorňují na některá stinná místa v duší tohoto vždy přátelského a laskavého člověka, ale nesou také obecnější sdělení o duchovním stavu společnosti v malířově době.
PhDr. Miroslav Cogan
