JAROSLAV VALEČKA
* 27. listopad 1972 Praha
malíř, grafik
1991–1998 Akademie výtvarných umění Praha (J. Sopko, J. Hendrych)
1994 Vestlandes Akademi, Bergen, Norsko
1995 Staatliche Kunstakademie Karlruhe, SRN
1996 Wilhelm de Koonig Academie Rotterdam, Nizozemí
Žije a pracuje v Praze a Lísce u České Kamenice. Vyrůstal v krajině Lužických hor, která ho navždy ovlivnila. Sám o tom píše: Na první pohled romantická scenérie s dalekými výhledy, skalními městy a hlubokými lesy. Ale také kraj, do jehož tváře se nemilosrdně vryly historické zvraty, až po okraj naplněný strašidelnými příběhy, množstvím podivných existencí a zbloudilců, co dorazili bůh ví odkud. Valečka takové příběhy přímo vyhledává a transformuje do svých obrazů. K většině z nich tak patří obvykle truchlivý příběh nebo vzpomínka, jako například tato: Sousedka zabíjela slepice tak, že jim sekerou sekala hlavy... Jako kluci jsme tajně sbírali kohoutí hlavičky, napichovali je na tyč a hráli si u nich a vůbec nám to nepřipadalo divné. Nebo jiná: Babička mi vyprávěla příběh o myslivci, co se z nešťastné lásky oběsil na posedu. Ten posed byl pár kroků od naší chalupy a ještě dlouho jsem okolo chodil s velkým respektem. Některá vyprávění sepsala a rozvinula Jolana Pastor v knize Padesát případů malíře Valečky (Paper Jam, 2022).
Z formálního hlediska se většinou jedná o rozměrné olejomalby na plátně, které bychom mohli označit jako snový realismus. Z tmavého pozadí, obvykle večerní nebo noční krajiny či temného lesa, probleskují žlutá světélka – oheň, blesk, hvězdy, světlušky nebo v dálkových pohledech rozzářená noční města, jejichž světla se někdy odrážejí a zdvojují na vodní hladině. Ze tmy vystupují i postavy pozměněné často v maškary. Už jako malého mě fascinovala tajuplnost maškar, procesí a masopustů. Masky mi přišly jako brána do duše, kdy člověk jejich nasazením odhodí své úzkosti, obavy, běsy i utkvělé představy, co mu nedají spát ani v noci. Rej masek a maškar a rozvernost fašanku se objevuje a mizí ve vzpomínce ještě teď. Jinou důležitou linkou ve Valečkově tvorbě jsou „portréty“. Hlavy nebo polopostavy zdeformované nebo doplněné nejrůznějším způsobem. Moje kamarádka alkoholička mi vyprávěla, jaké hrůzy se jí dějí v deliriu. A tak jsem se pokusil namalovat, jak po ní lezou pavouci, z úst i tuční brouci, klove do ní kohout. Až z toho vzniknul volný cyklus...
V souvislosti s tvorbou Jaroslava Valečky musíme zmínit umělecký směr zvaný stuckismus. Vznikl v létě 1999 ve Velké Británii a preferoval malbu jako základní výtvarný prostředek a naopak odmítal konceptuální umění včetně různých ready-mades. Byla to obrana před záplavou konceptualistických děl a proti názorům, že klasickou malbu čeká brzký zánik. Valečka se stal respektovanou osobností tohoto širokého mezinárodního hnutí.
Obraz Led ze Severočeské sbírky zachycuje příběh z Jedlovského rybníka, na němž se pod procházející ženou probořil led a její život zde vyhasl.
